Kvalita trhu práce
V oblasti trhu práce Indexu prosperity nám patří 16. příčka. Brzdí nás přetrvávající nerovnost a byrokracie v oblasti získávání zahraničních talentů
Česko se v kvalitě trhu práce Indexu prosperity a finančního zdraví meziročně propadlo o jednu příčku na 16. místo v EU. Ačkoliv máme nadále nejnižší nezaměstnanost a vysoký podíl volných míst, v lepším umístění nám brání nerovnost mezi muži a ženami na trhu práce. Ačkoliv se pomyslné nůžky v Česku postupně zavírají, v zahraničí je ale tempo rychlejší. I tak nás totiž předbíhají země, které byly ještě před rokem za námi. Problémem zůstává i nízká produktivita práce či nízký podíl zkrácených pracovních úvazků
V pilíři Kvalita trhu práce se Česko v Indexu prosperity a finančního zdraví meziročně propadlo o jednu příčku na celkovou 16. pozici v EU. První trojice zemí s nejlepším prostředím pro práci zůstává totožná, ačkoliv se jejich pořadí proměnilo. „Prvenství tentokrát zaujalo Dánsko následované Nizozemskem a Rakouskem. Na chvostu srovnání však ke změnám došlo. Poslední příčka se stala sdílenou mezi Řeckem a Chorvatskem a trojici států s nejméně příznivým trhem práce uzavírá Bulharsko, které sdílení posledního místa vyhnulo jen o jediný bod,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.
Nezaměstnanost v Česku opět klesla
Česko nejlepšího výsledku dosáhlo v indikátoru nezaměstnanosti, kde se můžeme pyšnit prvenstvím. Nezaměstnanost navíc v roce 2022 ve srovnání s předchozím rokem ještě o poznání klesla z 2,8 % na 2,2 %. Tento trend jde ale ruku v ruce se zaplňováním volných pracovních míst, kde jsme se meziročně propadli z prvního na čtvrté místo za Nizozemsko, Rakousko a Belgii.
Oblastí, kde v posledních letech rovněž patříme na přední příčky, je nezaměstnanost mladých do 25 let. „Ačkoliv dle červnových dat Eurostatu dosáhla nezaměstnanost mladých v Česku rekordních hodnot a přiblížila se průměru EU, z dlouhodobého hlediska je v kontextu EU stále nízká. V roce 2022 činila v průměru ‚pouhých‘ 6,8 %, což byla druhá nejnižší hodnota hned za Německem. Průměr za prvních sedm měsíců letošního roku činí 9,4 %. Na tento nárůst má vliv jak demografický vývoj, tak změna trendu mezi absolventy, kteří se po ukončení studia před nástupem do zaměstnání rozhodnou pro pauzu – ať už proto, že chtějí cestovat nebo nenašli vyhovující pracovní pozici. S vysokou nezaměstnaností mladých se dlouhodobě potýkají státy jako Řecko či Španělsko, kde míra nezaměstnanosti v loňském roce dosahovala 30 %. Hranice 20 % dosahuje nezaměstnanost mladých také na Slovensku.“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.
V podílu produktivní populace či ve flexibilitě v práci je Česko nadprůměrné
Přestože se Česko v oblasti trhu práce meziročně propadlo, v řadě indikátorů indexu stále dosahujeme nadprůměrných hodnot. Máme relativně vysoký podíl produktivní populace, která může pomoci zaplnit neobsazená pracovní místa, a 1,62 % výzkumníků v pracovní síle je také nadprůměrnou hodnotou. V první polovině evropského srovnání se Česko nachází i v otázce flexibility práce – o čase i místě výkonu své pracovní činnosti může do jisté míry rozhodovat téměř třetina pracujících.
„Zaměstnanci dnes na pracovní nabídku nahlížejí jako na kompletní balíček, který netvoří jen mzda, ale především také benefity. Lidé chtějí mít kontrolu nad tím, kdy, kde a jak budou pracovat – a od zaměstnavatele očekávají, že jim v tom bude naslouchat. Toho si ostatně všímají i personalisté, kteří v našich průzkumech označili pružnou pracovní dobu a možnost práce z domova za jedny z nejatraktivnějších benefitů. Proto si v posledních letech pojem ‚work-life balance‘, tedy vyrovnanost osobního a pracovního života, razí cestu do slovníku zaměstnanců i zaměstnavatelů,“ vysvětluje Aneta Martišková, členka vedení společnosti Edenred, a dodává, že za změnou k flexibilnějšímu pracovnímu prostředí stojí do velké míry i koronavirová pandemie či požadavky generace Z.
O „rozmachu“ flexibility v práci svědčí i průzkum společnosti Edenred, podle kterého jen desetina podniků v současnosti vůbec nenabízí práci z domova a až 53 % firem svým zaměstnancům naopak umožňuje pravidelný home office. Zaměstnavatel by ale měl vždy především naslouchat potřebám svých zaměstnanců, každému pracujícímu totiž vyhovují jiné podmínky. „Například až 15 % zaměstnanců, kteří mají možnost home office, stačí doma strávit jen jeden pracovní den v týdnu, 27 % považuje za ideální dva dny a 23 % preferuje tři a více dnů týdně. Změny opět pomáhá prosazovat i čím dál početnější skupina zaměstnanců z řad generace Z. Mladí lidé vyžadují v práci jistou dynamiku a volnost, na kterou jsme dosud nebyli zvyklí – a zaměstnavatelé zatím podle všeho mají motivaci jim vyjít vstříc,“ dodává Martišková
Produktivita práce zůstává jedním z výrazných problémů české ekonomiky
Přesto však Česko v celkovém srovnání Trhu práce dosahuje podprůměrné 16. příčky. Příčinou tohoto méně než optimálního výsledku je mimo jiné i setrvale klesající produktivita práce, kterou řada podnikatelů považuje za jeden z předních problémů tuzemské ekonomiky. V hodnocení přidané hodnoty na hodinu odvedené práce se Český výsledek rovná zhruba 76 % unijního průměru a zatímco vloni Česko stanulo na 14. příčce, letos jsme se ještě o dvě místa propadli.
Problém, podle Martina Vohánky, člena správní rady Druhé ekonomické transformace a zakladatele firmy Eurowag spočívá i v nedostatečném využívání zahraničních expertů. „Chceme-li bohatší Česko, potřebujeme přitáhnout talenty ze zahraničí. Studenty, podnikatele, experty. Stejně tak jako je normální, že se v zahraničí nakupují různé součástky a subdodávky do výrobků, které u nás nevyrábíme, v případě mozků potřebujeme totéž. Trvalo mi devět měsíců, než jsem svého zahraničního kolegu s britským pasem dostal fyzicky do Prahy. Problémem je nejen omezený počet povolení, který neodpovídá potenciálu české ekonomiky, ale i extrémně dlouhý a komplikovaný proces.“
Zkrácené úvazky nabývají na popularitě velmi pomalu
Zaměstnavatelé jsou zase o něco ochotnější nabízet zkrácené úvazky, ale 6% výsledek ČR ani zdaleka nedosahuje unijního průměru. Ten vychází na 13,7 % a rekordního výsledku dosáhlo i letos Nizozemsko, kde zkrácené úvazky představují na 42,6 % všech pracovních poměrů.
Rovnost se zlepšuje, přesto nás ostatní státy EU předbíhají
Zkrácené úvazky mimo jiné pomáhají i matkám, které pečují o děti. Díky nim pak lépe zvládají skloubit péči o děti s prací. Právě nerovný přístup k ženám a mužům zůstává na českém trhu práce nadále problémem. Ačkoliv jsme podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů dosáhli v hrubých číslech lepšího výsledku než vloni, v porovnání se zbytkem unie jsme se meziročně propadli o jedno místo na 24. příčku.
S tím se velmi úzce pojí i rozdíl mezi odměňováním mužů a žen. I zde totiž nastala podobná situace, kdy se nůžky mezi oběma pohlavími trochu sevřely, ale protože jde o vesměs celospolečenský trend, zůstáváme na podprůměrném 20. místě z unijní sedmadvacítky. „K pozvolnému snižování rozdílu mezi průměrnými mzdami mužů a žen v Česku dlouhodobě dochází, nezapomeňme ale, že k nevýznamnějšímu posunu došlo v roce 2020, tedy v období pandemie, což ale paradoxně nemusí znamenat snížení genderových rozdílů na trhu práce. Během pandemie o pracovní příjmy přišly nepoměrně častěji právě ženy s nižšími příjmy. Statistiky tohoto období pak zahrnují ženy s relativně vyššími mzdami, takže zaznamenaný pokles GPG je spíše technickou záležitostí a nemusí odrážet reálný pokles nerovnosti,“ vysvětluje Martina Mysíková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Kromě toho, že muži často pracují na vyšších pozicích ve velkých firmách a lépe placených odvětvích vidí socioložka příčinu výrazného pay gapu i v délce české rodičovské dovolené. „I když už je v současnosti pro matky o poznání snazší vrátit se na trh práce dříve než po třech letech, mnoho žen to nedělá. Míra zaměstnanosti matek ve věku 20-49 let s jedním dítětem do 6 let je v Česku 39 %, zatímco v EU je to 70 %. Institucionální péče o děti do tří let je v Česku hned po Slovensku nejméně využívaná ze všech zemí EU. Důvodem může být přetrvávající nedostatek míst ve školkách a také nízká rozšířenost částečných úvazků, které by ženám pomohly sladit práci a rodinu,“ uzavírá Mysíková.