Pozice Česka v Evropě
10.
Solidarita a důvěra ve společnosti
Solidarita a důvěra je v české společnosti 10. nejvyšší v EU. Dárců ubylo, podíl dobrovolníků přitom mírně vzrostl
V pilíři Indexu prosperity a finančního zdraví věnovaném solidaritě a důvěře ve společnosti se Česko umístilo na 10. příčce v rámci evropské sedmadvacítky. Oproti předchozímu ročníku si tak o jednu pozici pohoršilo. Hůře než loni jsme dopadli u indikátorů jako jsou darování peněz, důvěra ve vládu, svoboda tisku i ve vnímání nezávislosti soudů. Vůbec nejslabší oblastí je pak pro nás společenská důvěra, v osmnácti eurounijních státech důvěřují ostatním lidem více než u nás. I tak nadprůměrné umístění v rámci pilíře nicméně Česku zajistila ochota pomoci neznámé osobě, ale také pozitivní postoj k dobrovolnictví. Meziročně se podíl Čechů účastnících se dobrovolných aktivit zvýšil z 22 na 24 %. Dobrovolničení Čechů i jejich dárcovství silně podnítily povodně ze září 2024.
Zatímco loni se Česko v pilíři Solidarita a důvěra ve společnosti umístilo na 9. příčce, letos se mezi eurounijními státy posunulo na 10. místo. Pokračuje tak jeho pomalý propad, v roce 2023 jsme dosáhli na 8. příčku. Dle žebříčku nadále najdeme nejvyšší míru solidarity a důvěry v severských státech a Irsku, přičemž nejslabší trojicí zůstává Chorvatsko, Řecko a Bulharsko. V celkovém pořadí států meziročně nicméně nedošlo k výraznějším změnám.
Mezi lety 2023 a 2024 klesl podíl dárců v Česku o 7 procentních bodů, zůstáváme ale mezi štědřejšími Evropany
V oblasti dobročinných aktivit pro státy napříč sedmadvacítkou platilo, že lidé častěji darují peníze, než se věnují dobrovolnictví, jak ukazují data shromážděná v rámci průzkumu pro World Giving Index 2024. Češi jsou v porovnání s ostatními členskými státy 12. nejštědřejší, když přijde na dárcovství, mírně jsme si tedy pohoršili z loňské 10. pozice. „Data naznačují, že postupem času v Česku dárců ubývá – v roce 2024 v tuzemsku darovalo peníze v měsíci předcházejícím průzkumu 42 % obyvatel, v roce 2023 přitom podíl odpovídal 49 %, a v roce 2022 dokonce 55 %,“ upozorňuje analytička Evropy v datech Hana Vincourová.
Podle Tomáše Vyhnálka z humanitární organizace Člověk v tísni může jít o důsledek únavy lidí z přemíry krizí nebo negativního ekonomického výhledu. Tato organizace přesto u ochoty posílat peníze potřebným sleduje jiný trend: „Darování nám spíše stabilně roste, do Klubu přátel pravidelně přispívá přes 40 tisíc lidí a jejich počet se nadále zvyšuje,“ uvádí Tomáš Vyhnálek z Člověka v tísni. Zkušenosti organizace říkají, že nejčastěji Češi přispívají na humanitární pomoc při katastrofách a ve válečných konfliktech. „Na sbírku SOS povodně loni přispěly desítky tisíc dárců přes půl miliardy korun, což byl rekord v rámci pomoci na živelní katastrofu tady v Česku,“ dodává Vyhnálek s tím, že ochota finančně pomáhat je silnější zejména pokud jde o někoho, ke komu mají Češi kulturně nebo geograficky blíže. „Na SOS Ukrajina lidé během posledního měsíce přispěli přes 50 milionů korun,“ uvádí Vyhnálek jako příklad válku na Ukrajině. V tomto případě jde podle něj částečně o reakci lidí na geopolitické dění.
Podíl dobrovolníků se meziročně zvýšil, zájem roste při mimořádných událostech
Kde si Česko v mezinárodním kontextu naopak polepšilo, je oblast dobrovolnictví. Zatímco v roce 2023 bez příslibu finanční odměny pomáhalo 22 % obyvatel, v roce 2024 to bylo 24 %, čímž se Česko vyhouplo z 13. na 10. příčku z celkových 27 unijních států. Předběhli jsme například Švédsko, které si meziročně výrazně pohoršilo propadem z 12. na 20. pozici. Dobrovolnictví se značně rozšířilo naopak v Německu, které se díky nárůstu podílu obyvatel věnujících se dobrovolnictví z 19 na 27 % meziročně vyšplhalo o 10 příček.
Zkušenosti humanitární organizace ADRA vypovídají o tom, že Češi umějí pomáhat, když je potřeba. „To odráží fakt, že v rámci sítě organizací ADRA po celém světě je Česká republika unikátní svým dobrovolnickým programem. V ostatních zemích se dobrovolnictvím buď nezabývá, nebo v mnohem menším měřítku,“ popisuje Vít Hněvkovský z ADRA ČR. Počet dobrovolníků pomáhajících pod hlavičkou organizace se v posledních letech pohybuje v konstantních počtech okolo 3 100 a 3 400 pravidelných dobrovolníků, kteří během roku docházejí převážně k hendikepovaným lidem, osamoceným seniorům nebo k dětem ze znevýhodněných rodin. „Na tato čísla jsme se dostali v souvislosti s covidovou pandemií v roce 2020, kdy zájem o dobrovolnictví výrazně stoupl,“ dodává Hněvkovský s tím, že velký nárůst dobrovolníků ADRA zaznamenává při mimořádných událostech, jako jsou živelné katastrofy. Například během povodní v září 2024 se rozhodlo skrze organizaci pomáhat v zasažených oblastech dalších 2 137 dobrovolníků.
A jak vypadá typický profil dobrovolníka české organizace ADRA? V 85 % jde o ženy, přičemž nejčastěji se pohybují ve věkové skupině 45 – 50 let, kdy již mají odrostlé vlastní děti, a mají více času věnovat se dobrovolnictví. „Hlásí se ovšem i senioři, kteří mají stále hodně elánu a zároveň dost času. Také nás těší, že se do našich řad hlásí i mladá generace, která bývá sociálně citlivější. Naopak při mimořádných událostech se více hlásí muži, a to například za účelem odklízení nepořádku nebo řemeslných prací,“ doplňuje Hněvkovský.
V pomoci neznámému zůstává Česko třetí nejlepší v EU
I přes dobré zkušenosti organizace ADRA nicméně platí, že vyšší podíl Čechů je ochotný nárazově pomoci neznámému člověku než dlouhodobě dobrovolničit. Podle žebříčku World Giving Index u nás takovou pomoc v měsíci předcházejícím sběru dat poskytlo 64 % obyvatel, a Česko si tak udrželo 3. příčku v rámci EU. Lépe si vedly pouze Maďarsko a Kypr. Naopak nejméně neznámým lidem pomáhali Poláci, a to jen v 23 % případů. Napříč unijními státy platilo, že podíly lidí, kteří jednorázově pomohli neznámému, byly vyšší než těch, kteří se zapojili do dobrovolnictví. Jak podotýká Vít Hněvkovský z ADRA ČR, vliv na tuto skutečnost může mít absence dlouhodobého závazku: „Indikátor Pomoc neznámému by spíše odpovídal krátkodobému dobrovolnictví během mimořádných událostí. Jedná se o emočně silnou aktivizaci dobrovolníků události, která se děje. Spadá sem však také jednorázová pomoc – například pomoc hendikepovanému dostat se do schodů, kdy se člověk rozhodne v daném okamžiku na daném místě a ví, že to bude jen chvilka.”
V důvěře v ostatní Česko pokulhává, v EU jsme až devatenáctí
Podprůměrného výsledku dle Eurostatu Česko dosáhlo v případě důvěry k ostatním lidem. Mezi unijními státy jsme se umístili až na 19. příčce. Zajistilo nám ji skóre 5,4 bodů na desetistupňové škále, kdy hodnota 0 odpovídala úplné nedůvěře a hodnota 10 absolutní důvěře v ostatní. Největší společenské důvěře se těší Finové se ziskem 7,3 bodů, za nimiž v těsném závěsu následují Rumuni se 7,2 a Poláci s 6,9 body.
Podle Jakuba Mareše z Nadace České spořitelny sahají kořeny nedůvěřivosti člověka do útlého dětství: „Důvěra jednotlivce ve společnost začíná jeho zkušeností z mateřské a základní školy,“ uvádí Mareš důvod, proč Nadace České spořitelny podporuje několik iniciativ rozvíjejících osobnostní a sociální kompetence dětí. „Děti se učí dobře vycházet a spolupracovat se svými spolužáky i učiteli. Chceme, aby školu zažívaly jako přátelské místo příznivé pro učení a tuto zkušenost se svými prvními institucemi si pak přenášely do dospělosti,“ dodává Mareš.
Podíl Čechů, kteří důvěřují vládě v horizontu posledních 10 let, podle Eurobarometru meziročně mírně stoupl z 29,1 % na 29,3 %, a pokračoval tak trend postupného zvyšování podílu lidí, kteří u nás mají ve vládu důvěru v dlouhodobější perspektivě. Přesto si Česko meziročně pohoršilo z 16. na 17. příčku, předběhlo nás Polsko. Co se týče důvěry v krátkodobějším kontextu, důvěra lidí k současné vládě se pohybuje na nižších hladinách, jak ukazuje průzkum analytického ústavu STEM z podzimu 2024, podle kterého loni vládě důvěřovalo jen 23 % veřejnosti. „Obecně lze říci, že důvěra kolem 40 % veřejnosti patří k lepším výsledkům, zatímco podpora pod 30 % značí podprůměrnou důvěru. Současná vláda už od počátku vykazovala poměrně nízkou hladinu důvěry. V roce 2022 se podíl lidí, kteří jí převážně důvěřovali, pohyboval kolem 30 %. Zejména vlivem souběhu několika vnějších a vnitřních krizí se pak tato počáteční nízká čísla v dalších letech ještě zhoršila,“ shrnuje Martin Kratochvíl ze STEM.
Z dat ústavu, který sleduje vývoj ohledně důvěry v hlavní domácí i světové instituce od konce devadesátých let, vyplývá, že vláda patří dlouhodobě k institucím s nižší důvěrou. Důvěra v prezidenta pro porovnání skokově narostla z hodnot okolo 37 % na konci mandátu Miloše Zemana po nástupu Petra Pavla do funkce, v roce 2024 se ale růst zastavil na hodnotách mezi 55 a 60 %. Z aktuálního podzimního průzkumu vyšli jako nejdůvěryhodnější hasiči, kterým také kvůli jejich zásadní roli během zářijových povodní vyjádřilo důvěru 92 % veřejnosti.
Důvěra v nezávislost soudů se v Česku propadla meziročně z 65 na 54 %
V oblasti nezávislosti společenských institucí, které mají vyvažovat politickou moc, si Česko vede průměrně. Meziročně znatelně klesl podíl Čechů, kteří považují české soudnictví za nezávislé, a to z 65 % na 54 %. Vyplývá to z dat Eurobarometru. Ačkoli se posunem na 13. pozici propadlo o 2 příčky, stále se v rámci EU těsně udrželo v nadprůměrné části žebříčku. Podle Jana Chmela z Právnické fakulty UK za pesimističtějším vnímáním nezávislosti justice vzhledem k době sběru dat mohl stát mediální důraz na dvě konkrétní témata: „Prvním z nich bylo snížení soudcovských platů, u nějž z justice silně zazníval argument ohrožením nezávislosti soudů. Druhým pak nález Ústavního soudu z ledna 2024 týkající se valorizace penzí,“ domnívá se Chmel. Ústavní soud tehdy zamítl návrh na zrušení ustanovení, která vedla k nižší valorizaci penzí. „Tento krok byl přinejmenším částí veřejnosti přijat spíše kriticky a mohl být – byť ne nutně oprávněně – vnímán jako ‚provládní‘,“ dodává Chmel s tím, že prozatím by horší výsledky neinterpretoval jako odraz výraznějšího systémového ohrožení nezávislosti justice. Takový pohled podporují i data ústavu STEM, podle kterých mezi lety 2023 a 2024 mírně vzrostla důvěra veřejnosti Ústavnímu soudu.
Zdejší svobodu médií ohodnotila organizace Reportéři bez hranic (RSF) v rámci World Press Freedom Index skóre 80,14 bodů ze sta, což zajistilo v letošním ročníku indexu prosperity Česku rovněž 13. příčku v EU. Ačkoli v celosvětovém srovnání zahrnujícím 180 států tuzemská média vycházejí jako sedmnáctá nejsvobodnější, podle RSF pro nezávislost českých médií nadále představuje problém vysoká koncentrace vlastnictví médií ze strany velkých mediálních skupin patřících významným ekonomickým hráčům. Negativem jsou také slovní nenávistné útoky vůči novinářům v online prostředí; zejména některé novinářky se stávají přímým terčem nenávistných komentářů. Příkladem z poslední doby může být případ novinářky Apoleny Rychlíkové ze serveru Page Not Found, na kterou v prostředí sociálních sítí mířily slovní útoky poté, co na veřejnost přinesla informace o dětské pornografii nebo ilegálním obchodě s intimními fotografiemi či videi sdílenými na platformě Discord.
V oblasti společenského vnímání korupce si Česko v posledních třech letech udržuje mírně podprůměrnou 16. pozici, přičemž oproti loňskému ročníku si neznatelně hodnotově pohoršilo z 57 bodů ze 100 na 56 bodů, ukazují data organizace Transparency International. Pro škálu platí, že čím vyšší bodové hodnocení, tím odborníci a lidé z prostředí byznysu vnímají korupci v dané zemi jako menší problém. Napříč Evropou zůstává slabinou nedostatečná transparentnost a odpovědnost při zadávání veřejných zakázek. Jako příklad pro české prostředí organizace udává korupční kauzu krajských nemocnic ze začátku roku 2024, kdy měli být vedoucí pracovníci nemocnic součástí rozsáhlého systému úplatků a manipulací s veřejnými zakázkami při nákupu zdravotnického vybavení.
