Stav životního prostředí
České životní prostředí zůstává jedním z nejhorších v EU, mohou za to vysoké emise a velká produkce odpadů
Česku se stále nedaří zlepšit své životní prostředí, jeho stav totiž v současnosti odpovídá 6. nejhorší pozici v rámci unijní sedmadvacítky. Podobnou příčku přitom obsadilo i ve dvou předchozích ročnících, a to navzdory skutečnosti, že má v přepočtu na obyvatele nízkou spotřebu vody a investuje do životního prostředí jeden z nejvyšších podílů HDP v EU, konkrétně 3 %. K jeho stavu totiž neblaze přispívají vysoké emise jak z průmyslu, tak i z domácností, jejichž podstatná část zůstává stále nedostatečně zateplená. Špatný stav životního prostředí se podepisuje i na zdraví obyvatel. Podle posledních dat zemře kvůli znečištěnému ovzduší ročně v přepočtu 81 ze 100 tisíc Čechů, jedná se tak o 8. nejvyšší hodnotu v EU. K celkovému horšímu výsledku přispívá i produkce odpadu, a zejména fakt, že nejsme s to ho v dostatečné míře recyklovat.
Česko zaujímá šestou nejhorší pozici v EU z hlediska kvality životního prostředí, vyplývá to z analýzy Indexu prosperity a finančního zdraví. „Celkově úroveň tuzemského životního prostředí odpovídá 22. příčce v unijní sedmadvacítce. Stále totiž produkuje velké množství emisí skleníkových plynů i odpadu, který se navíc nedaří recyklovat. Naopak ale investujeme do životního prostředí jeden z nejvyšších podílů HDP v EU – 3. nejvyšší – a současně máme 5. nejnižší spotřebu vody, což je důležité, protože právě sucho ohrožuje charakter naší ‚živé přírody,“ říká Milan Mařík z Evropy v datech.
Obecně bychom našli horší životní prostředí na Balkáně a ve střední Evropě s výjimkou Rakouska, které mimo jiné intenzivně využívá obnovitelné zdroje energie. Lepším životním prostředím dále disponují země na severu a západě Evropy, jež kromě jiného zpravidla produkují poměrně málo emisí v rámci průmyslu.
Obalové materiály: Recyklujeme téměř veškerou lepenku a papír, plasty ale ani ne z poloviny
V Česku se povede recyklovat jen 38,3 % komunálního odpadu, česká vláda přitom schválila v roce 2019 plán, dle kterého bychom měli třídit do konce současné dekády 60 % z něj. „Podíl 38,3 % zrecyklovaného komunálního odpadu není dostatečný. Důležité je se podívat, co se děje s tím zbylým komunálním odpadem – téměř polovina komunálních odpadů (necelé 3 miliony tun ročně) stále končí na skládkách a jen něco okolo 12 % energeticky využíváme. Výsledek je to špatný hned z několika důvodů. Budeme tak těžko plnit stanovené cíle do roku 2030 recyklovat 60 % a do roku 2035 minimálně 65 % komunálních odpadů. Zároveň musíme do roku 2030 odklonit asi 2 miliony tun komunálních odpadů ze skládek, a to především do recyklace,” vysvětluje Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky.
Česku se tedy naplnění plánu rychle vzdaluje, přičemž podíl na tom má i výnosnost podnikání ve skládkování. „Aby bylo možné splnit zmíněné cíle, musíme zlepšit třídění – především bioodpadů, plastů a papíru a vystavět dodatečnou kapacitu recyklačních linek. Nic z toho se neděje v míře, která je potřebná, a pomalu ale jistě se blížíme k tomu, že naše cíle – opět – nesplníme. Hlavní překážkou lepšího stavu odpadového hospodářství je silná rezistence ke změnám v odpadovém sektoru, který chce zachovat současný stav, jak dlouho to jen půjde. Především skládkování odpadu je pro odpadové firmy velmi výnosné a jakékoliv odklonění odpadů ze skládek znamená ztrátu tržeb. Brzdění pokroku v odpadovém hospodářství velmi nahrává netransparentnost dat o produkci a nakládání s odpadem, což je v Česku dlouhodobý problém,” dodává Novotný.
Nejvíce umí recyklovat Němci, nejméně Rumuni
Pokud porovnáme státy EU na základě dostupných dat, která uvádí Eurostat, zjistíme, že český podíl recyklovaného komunálního odpadu je 12. nejvyšší v EU. Nejvíce se daří recyklovat Německu (69,1% podíl) a Slovinsku (62,6 %), naopak nejmenší podíl má Rumunsko s 12,1 %.
Nízký podíl recyklovaného materiálu postihuje i celkově využité materiály, z nichž se povede znovu do oběhu vrátit 12 %. To odpovídá 9. největšímu podílu v EU. Je ale potřeba dodat, že i tak se jedná z dlouhodobého hlediska o zlepšení a Česko v tomto směru ušlo velký kus cesty (ačkoli celková recyklace stále není dostatečná). Ještě v roce 2010 se u nás totiž znovu využilo jen 5 % materiálů. Tento růst se nicméně týká především prvních dvou dekád, zatímco v posledních čtyřech letech podstatně zpomalil.
Pokud jde o recyklaci, výrazně jsme si polepšili i v otázce obalových materiálů. V roce 2003 jich bylo recyklováno 51 %, přičemž do roku 2022 tento podíl stoupl na 72 %. Dlužno dodat, že toto zlepšení se netýká všech materiálů rovnoměrně. Například plastů se povede recyklovat stále méně než polovina, zatímco ale papíru a lepenky až 91 %.
Česku patří 8. největší podíl předčasně zemřelých kvůli znečištěnému ovzduší
Zatímco ještě v nedávné době jsme registrovali pokles počtu vyprodukovaných emisí na obyvatele, podle posledních dat se tento trend prakticky zastavil. V roce 2022 připadalo na jednoho obyvatele ČR 10,16 tun CO2e, což je stejná hodnota jako v roce 2021. V současnosti tak máme 6. nejvyšší emise na obyvatele v EU.
Šesté nejvyšší emise máme i z vytápění domácností. To dost podporuje i skutečnost, zatímco většina bytů postavených po roce 2015 již má komplexní zateplení, u těch starších stále často absentuje, ukazují to data ze šetření Českého statistického úřadu Energo 2021.
Majitelé starších domů mají totiž především vyměněná okna s tepelněizolačním zasklením, která sice sníží spotřebu energií na vytápění, ale nevyřeší veškeré tepelné úniky. „Pokud budeme mít 4člennou domácnost v nezatepleném rodinném domě s rozlohou 150 m2, který nebude vůbec zateplený a bude vytápěný pomocí plynu, jeho spotřeba energií na vytápění může dosahovat až 40 MWh. Zateplením ji lze nicméně snížit až o 70 %, tedy na 12 MWh. K tomu je ale zapotřebí mít zateplené stěny domu i střechu a ideálně také podlahy, což pro většinu českých domů postavených do roku 1970 neplatí, takže dochází k citelnému nárůstu emisí z vytápění,” říká Marcela Kubů za alianci Zateplujeme Česko.
„Emise skleníkových plynů z vytápění domácností jsou v Česku v přepočtu na obyvatele šesté nejvyšší z EU, za rok 2022 to bylo 836 kg/ob. Kromě nedostatečného zateplení nemovitostí a úrovně spotřeby tepla zde hraje stěžejní roli fakt, že zhruba polovina produkce tepla v Česku, které je distribuováno teplárenskými soustavami, pochází z uhelných zdrojů,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.
Vysoké emise se promítají i do počtu úmrtí souvisejících se znečištěným ovzduším (resp. vyšší koncentrací částic PM2,5). V Ćesku v přepočtu na obyvatele souvisí s vysokou koncentrací těchto částic v ovzduší 8. nejvyšší počet úmrtí v EU. V roce 2021 se jednalo o 81 zemřelých na 100 tisíc obyvatel, pro srovnání v roce 2005 tato hodnota byla o přibližně 60 % vyšší. Z dlouhodobého hlediska se tak daří zlepšovat stav ovzduší, v porovnání s evropskou sedmadvacítkou ale stále zaostáváme, zvláště pokud se podíváme třeba do Švédska, kde na 100 tisíc obyvatel připadá 6 úmrtí, případně do Finska, kde to jsou „jen“ 3.
Na ochranu životního prostředí dáváme 3. nejvyšší podíl HDP v EU
Česku se naopak dlouhodobě daří v porovnání s ostatními eurounijními státy investovat poměrně vysoký díl HDP do ochrany přírody, a to konkrétně 3 %. Tato hodnota přitom zhruba platí i pro dva předchozí roky a v současnosti odpovídá 3. nejvyššímu podílu v EU.
Dále si Česko dlouhodobě produkuje relativně málo emisí z dopravy, které máme 5. nejnižší v EU. Další oblastí, v níž ČR ostatní členské státy překonává, je spotřeba vody. Na jednoho obyvatele u nás ročně připadá 127 556 m3 vody, což z nás dělá zemi s 5. nejnižší spotřebou vody na obyvatele.