Stav ekonomiky

Česká ekonomika podle Indexu prosperity a finančního zdraví už druhý rok v řadě oslabila. Ačkoliv byl v roce 2022 právě stav ekonomiky druhým nejsilnějším pilířem Česka v rámci sledované prosperity, devátá příčka se vloni změnila na dvanáctou a letos až na čtrnáctou. Na špičce už třetím rokem zůstávají severské země v čele se Švédskem a Dánskem a v trojici nejsilnějších ekonomik se nadále drží i Německo. Na druhé straně žebříček i letos uzavírá Řecko, které dosahuje ještě o poznání horších výsledků než Bulharsko či Polsko napříč většinou sledovaných indikátorů.

Druhá nejkomplexnější ekonomika a čtvrté nejvyšší investice Česko „nevytáhnou“

Po loňském propadu se Česko vrátilo na druhou příčku v oblasti komplexity ekonomiky, tedy indikátoru, který svědčí o diverzifikaci a různorodosti českého průmyslu. „Vysoká míry komplexity české ekonomiky, je pozitivní zpráva. Česká ekonomika toho umí skutečně mnoho v mnoha odvětvích a oborech a jen málo zemí na světě se nám může vyrovnat. Vysoká míra diverzifikace navíc znamená, že šok do jednoho odvětví českou ekonomiku neovlivní tak negativně jako ekonomiky, které naopak vsadily na koncentrovanější podobou ekonomiky,“ vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

Na vysokou míru komplexity se také váže vysoký podíl hi-tech vývozů z ČR a vysoký podíl vývozů spojených s kreativitou. „I tam také patříme mezi špičku na světě. Přesto však přidaná hodnota, neboli ziskovost, české ekonomiky pokulhává. To souvisí s nižším podílem finálních výrobků na celkových vývozech, kde máme logicky nižší marži. Česká ekonomika může stavět na svých silných stránkách, ale potřebuje se emancipovat. Tedy zvýšit podíl domácích firem s českým kapitálem a globálními ambicemi. Svůj technologický um můžeme také proměnit ve vyšší podíl předvýrobní fáze produkce. To v penězích znamená mít vyšší patentové příjmy ze zahraničí,“ doplňuje Navrátil.

Tempo růstu státního dluhu roste

Pozitivní je i čtvrtá nejvyšší míra investic vůči HDP, v ostatních indikátorech už však spadáme k průměru, nebo se propadáme hluboko pod něj. Když jde ale o četnost investic, vnímá Daniel Rajnoch, zakladatel investiční platformy InvestBay, v Česku řadu problémů: „Nejen, že Češi investují málo (zhruba 39 % populace), ale také si nedostatečně vyhodnocují rizika. Buďto investují velmi rizikově, například naprostou většinu vloží do kryptoměn či dluhopisů, nebo naopak nechávají peníze jen na spořicích účtech. Aby byly investice správně nastaveny, je třeba nalézt balanc. Ideální je vložit do portfolia stabilní aktiva, do kterých lze investovat dlouhodobě a zároveň mají potenciál k zajímavému zhodnocení. To mohou být například podílové fondy či nemovitosti, do kterých lze investovat i skrze mikroinvestice.“

Nadprůměrně dobrého výsledku dosahujeme i v oblasti veřejného dluhu, který se ale v průběhu posledních dvou let zvýšil z 37,7 % HDP na 44,2 %. Zatímco v roce 2022 šlo o čtvrtý nejnižší dluh, letos už Česku vysloužil osmou příčku v unijním srovnání. „Tempo zvyšování dluhu si vynutilo začít konsolidovat státní rozpočet a hledat způsoby, jak zrychlit ekonomický růst. Nicméně osmá příčka, respektive dluh 44% HDP je docela nízký ve srovnání s ostatními zeměmi EU,“ říká David Navrátil, ale zároveň jedním dechem dodává: „Tento dluh však nezohledňuje implicitní zadlužení v podobě podinvestování do infrastruktury, ať už fyzické, digitální, energetické, nebo bezpečnostní. Například kumulované podfinancování vzdělávání se vyrovnává nákladům na výstavbu Temelína. K tomu přidáme rychlé stárnutí obyvatel, což bez důkladné důchodové reformy, ale i reformy zdravotnictví, trhu práce a sociálních služeb, bude tempo zvyšování dluhu udržovat na vysoké úrovni i v budoucnosti.“

Přidaná hodnota zůstává jedním z největších problémů ekonomiky

Kde se Česku nedaří dlouhodobě a co zůstává jednou z nejpalčivějších oblastí české ekonomiky, je nízká přidaná hodnota. Ať už jde o přidanou hodnotu vývozu nebo hrubou přidanou hodnotu na celkové produkci, ocitá se Česko až v druhé desítce srovnávaných zemí. „Východiskem ke zlepšení výsledků v oblasti přidané hodnoty může být zaměření na strategické plánování investic, podporu sektorů s vysokou přidanou hodnotou, zlepšení inovačního ekosystému, investice do vzdělání a dovedností pracovní síly či kupříkladu zjednodušení regulačního prostředí,“ tvrdí Daniel Rajnoch z InvestBay a dodává: „již nyní můžeme vidět pokroky například v tom, že se stát rozhodl podporovat i inovativní odvětví, jako je krypto průmysl či digitální investování, a to skrze regulace či úpravu zákona o platebním styku.“

Každopádně podpora růstu přidané hodnoty se týká celé společnosti: „Obecně je to o jiném mind setu naší společnosti. Ta změna uvažování by měla nastat už na školách. Finanční gramotnost musí být součástí základního vzdělávání, základní ekonomické principy by pak neměly chybět ve všeobecném vzdělání. Cestu také představují finální výrobky, vyšší produktivita, zapojení nových technologií od výrobních procesů po obchod či administrativu. Současně produkty s vyšší přidanou hodnotou kladou vyšší nároky v oblasti marketingu, prodeje či servisu. Důležité jsou rozhodně také inovace, vlastní vývoj, ale také třeba design a další oblasti umožňující odlišení se, vytvoření unikátní konkurenční výhody, a tedy přidané hodnoty přinášející příležitost pro vyšší marži. Tam všude potřebujeme přidat. Stejně tak stát může pomoci v koncepční práci na budování českého brandu v zahraničí, aby dobré renomé naší země otevíralo dveře a usnadňovalo našim exportérům prosazení se s vlastními výrobky na zahraničních trzích.“ říká Kateřina Kadlecová, členka správní rady Druhé ekonomické transformace, místopředsedkyně asociace průmyslového designu a majitelka firmy USSPA. „Hlavní příčinou nízké přidané hodnoty je subdodavatelský charakter převážné části průmyslu. Mnohdy je na vině i malá odvaha konkurovat kvalitou, nikoliv cenou,“ dodává.

Druhá nejvyšší inflace v EU se vloni dotkla i českých potravin

Vůbec nejhoršího výsledku Česko dosáhlo v oblasti inflace. Zatímco většině ostatních států se vysoká hladina inflace z roku 2022 podařila relativně rychle stáhnout, v Česku se takzvaný harmonizovaný index spotřebitelských cen meziročně snížil ze 14,8 % jen na 12 %, tedy druhý nejvyšší výsledek napříč Evropskou unií. Horší výsledek připadl pouze Maďarsku, kde inflace dosáhla 17% hodnoty. 

Loňská inflace měla za následek i loňský růst cen. Podle dat statistiků vzrostla hodnota indexu spotřebitelské ceny potravin na 148 bodů, kdy 100 bodů představuje stav v roce 2015. Ještě v roce 2022 se přitom index zastavil na 139 bodech. Zjednodušeně lze tvrdit, že jsou ceny potravin oproti roku 2015 téměř o polovinu vyšší.

„Z hlediska cenové hladiny celého spotřebitelského koše se sice stále řadíme pod průměr zemí EU a patříme mezi ‚levnější‘ státy, bohužel to neplatí pro položky, které jsou pro spotřebitele základní. V cenách potravin jsme prakticky dohnali západní státy, aktuálně jsme na 97 % úrovně EU. U mléčných výrobků překračujeme jak průměrnou cenovou hladinu EU, tak státy jako Německo či Rakousko. Oproti Polsku jsou u nás mléčné výrobky o třetinu dražší. V cenách oblečení a obuvi jsme západ dokonce předehnali, jsme na 112 % úrovně EU a náleží nám 5. příčka. Vyšší ceny oblečení už mají jen severské státy,” vysvětluje situaci Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny, která je zároveň spoluautorkou aktuální studie Spořitelny s názvem Inflace: Jak doháníme Západ.

Cukr meziročně zdražil o 40 %

Propsalo se to i v cenách řady potravin, které si Češi běžně pořizují. „Z těchto potravin meziročně nejvíce podražil cukr krystal, a to téměř o 40 %. Zatímco v roce 2022 byste kilo cukru pořídili průměrně za 24 korun, v uplynulém roce se cena vyšplhala na 33 Kč,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech. K podobnému nárůstu došlo i u čerstvých vajec, která podražila o 30 %, tedy o dvanáct korun za deset vajec a o čtvrtinu vzrostla i cena brambor. 

V obchodech byste ale narazili i na několik artiklů, které oproti předloňskému roku zlevnily. K nejvýraznějšímu – 13% poklesu cen došlo u másla. Za kilogram másla byste v roce 2023 průměrně zaplatili 211 Kč, tedy o 32 korun méně než o rok dříve. O necelých šest procent klesla i průměrná cena kilové cihly eidamského sýru. 

„Očekáváme, že ceny potravin budou v tomto roce stabilní, nebudou v žádném případě raketově růst, nicméně pro nějaké větší zlevňování prostor není,“ upozorňuje Helena Kavanová z Potravinářské komory a dále vysvětluje: „Ceny energií, které jsou jedním z nejvýznamnějších faktorů v rámci tvorby ceny, neklesly na předválečnou úroveň, a vše ostatní mimo cen zemědělských surovin roste. Potraviny v Česku jsou v některých případech vyšší než v okolních státech, ale obecně lze konstatovat, že naše potraviny patří v kontextu Evropy spíše k těm levnějším.“

Nákupů v Polsku postupně ubývá

Přestože je zřejmé, že ceny vloni spíše vzrostly, při pohledu na jednotlivé měsíce lze nalézt pozitivnější výhled na budoucnost. Řada potravin totiž zlevňovala v průběhu roku a podle analytiků se inflace v tomto roce vrátí na stabilní 2,4 %. „O tom, jak Češi reálně utrácejí za potraviny, lépe napoví data ČSÚ o tržbách v maloobchodě s potravinami. Dle dat za rok 2023 došlo k růstu objemu tržeb za potraviny v průměru o 5 %. Z dat o vývoji tržeb ve stálých cenách však plyne, že Češi v loňském roce nakupovali v průměru o 5 % méně potravin. Češi tedy za potraviny utratili více, a to i přesto, že jich nakupují méně. Z našich dat o kartových transakcí také vidíme, že útraty Čechů například v Polsku pomalu klesají. Za rok 2023 zde naši klienti kartou zaplatili za potraviny měsíčně 218 mil. korun, za letošní leden to bylo 145 mil. korun, tedy zhruba o třetinu méně. Stále však platí, že objem útrat kartou za potraviny byl loni v Polsku zhruba 7× vyšší než v roce 2019 před pandemií koronaviru,” komentuje Hrtúsová.