Index prosperity a finančního zdraví: Česká ekonomika je 12. nejsilnější v EU. Oproti loňsku se ale kvůli vysoké inflaci a nízké přidané hodnotě propadla o 3 místa
Podle zjištění Indexu prosperity a finančního zdraví se kondice české ekonomiky oproti loňskému roku v unijním srovnání propadla o tři příčky. Pokles na 12. místo zapříčinily především extrémní nárůst inflace a nízká přidaná hodnota produkce. Nejlepších výsledků Česko dosahuje v komplexnosti ekonomiky a v investicích proti HDP. Oba tyto úspěchy s sebou ale nesou i několik problémů. Pozitivně se dá vnímat postupný nárůst robotizace i stále relativně nízký veřejný dluh.
V pilíři ekonomiky zaznamenala Česká republika v minulém roce jeden z nejlepších výsledků celého Indexu prosperity. Lépe jsme na tom byli jen v oblasti zdraví a bezpečnosti, kde jsme obsadili druhou příčku. Loňskou devátou pozici v oblasti ekonomiky se ale letos obhájit nepodařilo, propadli jsme se na 12. místo, čímž jsme se více přiblížili evropskému průměru. Česká ekonomika se tak nachází zhruba na úrovni Itálie či Estonska.
Nejsilnější ekonomikou se může pyšnit Švédsko a nejvíce (o šest pozic) si polepšila Malta a Portugalsko. Za největšího „propadlíka“ můžeme považovat Rumunsko, které se kvůli vysoké inflaci a poklesu hrubého národního důchodu propadlo z desáté příčky na dvacátou.
Rozvoj české ekonomiky brzdí vysoká inflace
Inflace patřila v předešlém roce mezi nejskloňovanější témata ve veřejné diskusi. Není se čemu divit – byl zaznamenán její vůbec nejstrmější růst, který překonal hodnoty i z takzvané „Velké recese“ roku 2008. Eurostat uvádí, že se inflace v Česku v roce 2022 vyšplhala na 14,8 %, což je pátý nejvyšší výsledek z celé Unie. Za optimální považuje řada ekonomů 2% meziroční růst, který ale minulý rok překonaly všechny státy EU.
Podle ekonomky Jany Matesové způsobily tak strmý růst české inflace především tři faktory: „Zaprvé byla na vině extrémně uvolněná rozpočtová kázeň, která ve druhé polovině roku 2020 a v roce 2021 nebyla obhajitelná pandemií a s ohledem na stav české ekonomiky nebyla ekonomicky obhajitelná obecně. Zadruhé špatná regulace energetického trhu a do třetice vysoká koncentrace a dominantní postavení některých prodejců na českém trhu, které umožňuje zneužívání významné tržní síly, což se státu zatím nedařilo úspěšně blokovat,“ vysvětluje Jana Matesová a doplňuje, že se na silném nárůstu inflace podílely i mezinárodní, měnová a fiskální politika či dopady ruské invaze, které zasáhly ekonomiky napříč Evropou.
Inflace vedla k omezení spotřeby
Vyšší zdražování zaznamenalo jen Maďarsko a pobaltské země. Růst cen s sebou přináší i snahu šetřit, která se projevuje omezením spotřeby. „Spotřeba domácností v Česku klesla ve 3. čtvrtletí loňského roku meziročně o 6 %, což byl největší pokles ze zemí EU a zároveň jeden z největších, který kdy česká ekonomika zažila. Pro Čechy je typické, že v dobách, kdy se daří, utrácejí. V krizových časech se však dostávají do hluboké deprese a pesimismu,“ říká Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny a dodává: „Lidé si své nákupy více promýšlejí, ve větší míře využívají slevových akcí nebo jezdí na nákup potravin za hranice. Dle našich údajů o kartových transakcích činil podíl Polska na platbách Čechů za potraviny v roce 2019 zhruba 0,5 %, v loňském roce to byly už 2 %, tedy 4x více.”
Důkladné promyšlení každého nákupu a dočasné omezení spotřeby je i podle Jany Matesové jednou z mála cest, jak se mohou domácnosti bránit růstu cen. „Domácnosti nakupují jen to, co nutně potřebují, a ostatní zboží pouze za ceny, které jim připadají přiměřené. Proti vysokým cenám mohou instituce odpovědné za makroekonomickou stabilitu a nezneužívání významné tržní síly bojovat tím, že budou plnit svá poslání. Vláda pak omezením fiskální expanze v oblasti spotřeby domácností, jejím důsledným cílením na potřebné, účinnou ochranou soutěže na trhu a zlepšením podnikatelského prostředí, ke kterému ani v roce 2022 nedošlo. ČNB může pomoci tím, že bude důsledně sledovat naplnění svého mandátu, což je navrácení cenové stability,“ uzavírá Matesová.
Úroveň veřejného dluhu stoupá
Český státní dluh je dlouhodobě relativně nízký, ale poslední dobou znatelně narůstá. Ze čtvrtého nejnižšího výsledku napříč EU jsme se podle posledních dat posunuli na šestou příčku a ve třetím čtvrtletí roku 2022 bylo Česko dokonce jedinou zemí, která svůj veřejný dluh meziročně navýšila. „Nepřeceňoval bych údaje za jedno čtvrtletí, důležité bude číslo o schodku veřejných financí za celý rok 2022, který bude nakonec oproti očekávání o něco lepší a bude pod 4 % HDP,“ upozorňuje Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady. „Ovšem zejména díky událostem, které nebyly úplně plánovány, jako jsou například větší finanční přebytky obcí, nižší náklady na kompenzace cen energií pro velké firmy alokované do roku 2022 nebo vypořádávání pohledávek Garančního systému finančního trhu za Sberbank, zůstávají trendy nadále nedobré. Bez zásadní změny kurzu míří ČR k období systematického a rychlého nárůstu veřejného dluhu,“ dodává ekonom.
Česko má 3. nejkomplexnější ekonomiku. Má to ale háček
Česká republika většinu ostatních zemí předčí v ekonomické komplexitě, vyplývá to z dat OEC. Tato metrika ukazuje schopnost ekonomik jednotlivých států odolávat externím výkyvům díky své diverzifikaci. Ve zkratce jde o to, že čím více produktů z různých odvětví země exportuje, tím lépe obstojí, když nastane nečekaná změna.
„Česko má v tomto ohledu nejen 3. nejodolnější ekonomiku v EU, ale zároveň i 8. nejsilnější na světě. Oproti minulým výsledkům nás předstihlo Švédsko, i tak jde ale o velký úspěch. Pojí se s ním ale tři zásadní problémy – závislost na levné a dostupné pracovní síle a energetická a dovozní náročnost,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech. Ne nadarmo se o Česku stále mluví jako o tzv. „montovně Evropy“. Řada podnikatelů i institucí se z tohoto důvodu snaží zvýšit konkurenceschopnost ČR. Mnohé z nich sdružuje například iniciativa Druhá ekonomická transformace, která se mimo jiné snaží posílit i přidanou hodnotu českých produktů.
Nízká přidaná hodnota. Strašák české ekonomiky
Právě nízká přidaná hodnota je jedním z největších problémů, se kterými se současná ekonomika potýká. V případě přidané hodnoty vývozu se Česko propadá na 23. příčku v EU. Ve srovnání přidané hodnoty s celkovou produkcí jsme na tom dokonce ještě o příčku hůře. Oproti hodnotám z předchozího ročníku Indexu prosperity se výsledky Česka v oblasti přidané hodnoty téměř nezměnily.
„Českou ekonomiku v současnosti oslabují její tři hlavní vlastnosti. Za prvé, je více závislá na levné a dostupné pracovní síle. Počet pracovníků bude dál klesat kvůli demografickým změnám, což tlačí mzdy nahoru. Pracovní síla tak už nebude levná ani dostupná. Za druhé, máme jednu z nejvíce energeticky náročných ekonomik. V situaci energetické krize a nesoběstačnosti některých surovin to je problém. Za třetí, jsme sice silně vývozní ekonomika, ale také silně dovozní ekonomika. Společným rysem těchto problematických oblastí, je nízká přidaná hodnota české ekonomiky. Zvyšování úrovně vzdělání, vědy a výzkumu na jedné straně a posilování vztahu s koncovým zákazníkem či snižování podílu subdodávek pro výrobu zahraničních firem na straně druhé, jsou cestou, jak se z pasti ekonomiky středních příjmů vymanit a zároveň zvyšovat prosperitu a životní úroveň,“ říká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.
Investice jako možná cesta z recese
K tomu, aby se Česko zařadilo mezi světové ekonomické špičky, mohou pomoci investice. I přesto, že má ČR 4. nejvyšší podíl investic na HDP v Evropě a jedná se o skvělý výsledek, zůstává v oblasti investic řada faktorů, které mohou umístění negativně ovlivnit. Kromě toho, kolik investujeme, je důležité i to, do čeho peníze dáváme. Investování by totiž mělo odpovídat trendům a směru, kterými se společnost ubírá.
„V případě ČR platí, že je objem investic pouze podmínkou nutnou, ale ne dostačující. Klíčová je struktura. Dlouhodobé růstové analýzy ukazují, že až polovina růstu produktivity je spojena s investicemi do vědy a výzkumu, čtvrtina se pojí se vzděláváním a 15 % s alokací talentů,“ vyjmenovává Navrátil. „V Česku investujeme velkou část HDP, ale není to tolik vidět na kvalitě. Investice do vědy a výzkumu, ale i míra robotizace průmyslu, se pohybuje na průměru EU. Dostupnost bydlení je nejhorší ze všech zemí EU. Navzdory tomu, že máme moc vysokoškoláků, je podíl mladých s vysokoškolským vzděláním jedním z nejnižších v EU. Mírně jsme se zlepšili v oblasti e-governmentu, ale 18. místo je stále velmi slabý výsledek. Zvlášť v porovnání se soukromým sektorem, který se naopak pohybuje v první třetině. Tento nesoulad ukazuje, jak klíčová může být pro rozvoj prosperity ČR spolupráce veřejného a soukromého sektoru,“ dodává hlavní ekonom České spořitelny.
Úroveň robotizace roste, podle expertů ale pomalu
V Česku se dají sledovat i pozitivní trendy, jako je například postupná robotizace. Zatímco v minulém ročníku Indexu vycházelo na 10 tisíc zaměstnanců průměrně 162 robotů, což nám přisoudilo 13. místo v tabulce, letos jsme se posunuli na 10. příčku se 168 roboty. Úroveň české robotizace ale není ani zdaleka bezproblémová. „V rámci EU jsme sice z hlediska počtu robotů na 10. místě, je ale znepokojující, jak drastickým tempem nám některé státy utíkají v počtu ročních instalací robotů. A není to problematika jen Česka, ale celé Evropy. V roce 2021 bylo v Číně s obrovským náskokem instalováno přes 268 tisíc průmyslových robotů, zatímco počet robotů v tahounovi Evropy – Německu – se rozrostl jen o necelých 24 tisíc,“ uvádí Jiří Rašner ze společnosti Zlín Robotics.
Právě robotizace má přitom řadu pozitivních dopadů na ekonomiky jednotlivých států. Přes 50 % robotů je v Česku podle Rašnera v automobilovém, elektrotechnickém a strojírenském průmyslu. Stroje ale mají velký potenciál pomáhat i v jiných odvětvích, jako jsou služby nebo zdravotnictví. „Lidská práce je stále dražší a zaměstnávání lidí obtížnější. Mnoho průmyslových podniků má vážné problémy nalézt zaměstnance. Pokud to technicky a ekonomicky jde, mohou to řešit automatizací. Zajímavý je také pozitivní vliv robotizace na snižování inflace, která nyní trápí nejen Česko,“ uzavírá Rašner.